Okoun  

Perca fluviatilis

 španělsky: PERCA DEL RIO

 anglicky: EUROPEAN PERCH

 německy: FLUSSBARSCH

Okoun říční je menší dravá ostnoploutvá ryba obývající sladké vody.

Vzhled okouna je typický a nezaměnitelný – snad jen s výjimkou raných vývojových stádií. Jako typický zástupce ostnoploutvých ryb má okoun dvě hřbetní ploutve, přičemž první má tvrdé špičaté paprsky sloužící k obraně, zatímco měkké paprsky zadní ploutve se větví. Ostré trny se vytvořily také z prvního paprsku břišních ploutví a na nejzazším výběžku skřelové kosti. Podobně jako u ostatních ostnoploutvých ryb je tělo okouna pokryto tzv. ktenoidními šupinami. Jsou tvrdší, hrubě skulptované a velice drsné. Jejich zadní okraj je zvlněný a tvoří několik výrazných výběžků.

Okouní tělo je poměrně vysoké a výška narůstá se zvyšujícím se věkem a závisí i na kondici ryby. Starým okounům hřbet za hlavou prudce stoupá a tvoří výrazně patrný hrb. Hlava okouna je opatřena prostornými ústy, jejichž čelisti jsou tvořeny subtilními kůstkami, mezi nimiž je napjata tenká blána. To dovoluje široce rozevřít tlamu a polknout i rozměrné sousto. Okouní tlama je opatřena drobnými zoubky, které vytvářejí spíše jen drsné plochy a na první pohled nejsou příliš patrné. Slouží k přidržování kořisti, protože svaly ovládající stisk čelistí jsou poměrně slabé. Okouni se při lovu snaží kořist spíš nasát než sevřít a jejich typické srkání při lovu rybek u hladiny zná asi každý zkušenější rybář. Nedostatek síly v čelistech okouni navíc vyrovnávají silným polykacím reflexem a zhltnutá sousta neprodleně posunují do jícnu. Dá se to pozorovat na ulovených okounech, kteří někdy ještě v ruce rybáře polykají vláčecí nástrahu, jejíž háček se jim v tlamě uvolnil. Při lovu na měkké vláčecí nástrahy se tento fakt úspěšně využívá a zkušení vláčkaři nechávají své gumy okounům někdy i několik sekund „dobrat“.

Oči okouna dělají svému majiteli čest. Jsou veliké a okoun je skutečně využívá jako hlavní zdroj informací o svém okolí a vizuální signály mají rozhodující úlohu i při lovu kořisti. Ačkoli okouni loví často i za šera nebo v temných hlubinách, patří spíš mezi dravce s denní aktivitou.

Zbarvení okouna kolísá od nevýrazné šedozelené barvy až po temně zelenou s tím, že od téměř bílého břicha směrem ke hřbetu postupně tmavne a přechází až do černé barvy.

Obrys okouního těla narušuje 5 až 10 svislých tmavých pruhů, které zvláště v zarostlých vodách vytvářejí účinnou kamufláž. Pruhy jsou výraznější u ryb z mělkých čistých vod, ryby žijící v hloubkách na volné vodě mají pruhy nevýrazné.

Mladé ryby jsou obvykle zbarveny méně výrazně než starší exempláře.